O Aische


O mně – Aische z Hulínského lesa

Paníčkové dlouho vybírali toho správného psa. Pořád nevěděli jakou rasu, ale věděli že chtějí fenku s dlouhýma ušima. V místě, kde teď žijeme, bydlela basetka a páníčkům se líbila její povaha a taky to jak si šlapala na uši, ale nebyli si jistí, jestli chtějí zase slintacího baseta a taky chtěli něco většího. Hledáním v atlase psů našli bloodhoundy, libíla se jim velikost, ale zase se odradilo slintání a taky že není trojkombinace barev. V běžných atlasech psů se švýcarský honič jen tak neobjeví – jsem prostě moc vzácná. A tak po brouzdání na internetu našli pár informaci o bersnkých honičích, ale informace, které by je zajímaly, se nikde nedozvědeli – třeba jako jestli taky nejsem slinták nebo pelicháč :) Nakonec po dlouhém rozmýšlení a debatování se rozhodli oslovit mého chovatele p. Němce a rovnou se jeli podívat, jak vlastně takový honič vypadá. Po příjezdu do mého rodiště měli hned jasno, že jsem to pravé, co chtějí.

 

Jak mi říkají a na co slyším:

Ajší, Kulišáku, Kuli, Šišáku, Šíšo, Jáčku

…na Ajšo vůbec neslyším. Tak mě neříkali, protože by se to pletlo s Dášo.

 

Co mám ráda

  • hraní a zlobení s ostatními pejsky
  • jízda na kole vedle páníčků
  • běhání s páníčkem po lese
  • no nejradší asi volné stopovování, ale to pak dostanu vynadáno
  • procházky taky ráda, ale kolu se to nevyrovná
  • hračky moc nemám, protože si jich moc nevšímám a pak příjde na návštevu Dášenka a hned je zničí
  • zabaví mne likvidace TetraPaku, protože ráda vyblizuju mlíčko.

 

Co nerada

  • když panička odejde bez mě
  • na kole odjet bez mě už vůbec nemůže to pak o tom řeknu celé vesnici
  • do auta moc nemusím, protože jsem od malička jezdila pořád a nastupovat do auta se mě nikdy moc nechtělo, ale zase ráda poznávám nová místa
  • no nejvíc nerada když na mě někdo křičí to pak kříčím taky tím, jak se bojím
  • moc nechápu sochy v parku, tak se jim vyhýbám a štěkám na ně

 

 

Moji předchůdci

V místě, kde hodně přebývám bydlela zmiňovaná basetka Betynka, která se dožila krásného věku 15let. Taky zde společně žila  s krásně modrookou husky Belinkou.

A tady pejskové co měla panička jako malá :)

Puňťa

Byl to oříšek a ve zdrhání ho nic nezastavilo a toto je fotka, jak ho panička s její ségrou chytají před útěkem

Puňťa

Dášenka 1

tato kříženka taky byla moc zdrhací, ale měla dokonalou povahu. Třeba zdrhla a čekala na autobusové zastávce až holky přijedou ze školy domů, takže si panička myslela že umí hodiny. Dášenka měla štěňátka s nějakým místním oříškem, ale bohužel jednou si takhle jednou odešla s ořechem a už se nevrátila :(

Dášenka 2

její první „čistokrevný“ pejsek bez PP dobrmanka Dášenka. Jak vidíte je v Káraniciích posedlost dávat jméno Dáša. Já se tak jmenovat nemohla protože Dášenka 3 je moje spolubydlící, ale i tak mám docela podobné jméno proto mě říkají nakonci to …šííííí :)

 

 

Dášenka 3

Dášenka se narodila 17.8. 2004 a bohužel umřela 7.5.2014. Byla moje nejlepší kamarádka a taky vychovatelka. Naučila mě jak si hrát, jak něco občas zničit a taky jak se starat o štěňátka. Moc mě chybí.

dasenka

Dášenky odkazy:

Dášenka a její štěňátka